Po novelizaci zákona o rodině, která vstoupila v platnost 1. 8. 1998 a v jejímž rámci se upravovaly i podmínky rozvodu, vykazuje intenzita rozvodovosti jednoznačný vzestupný trend, respektive se jedná o jeho pokračování z doby, která právní úpravě předcházela. V souvislosti se změnami zákona byl růst rozvodovosti na konci dvacátého století pouze dočasně přerušen.

Na rozdíl od většiny ostatních demografických procesů, které počátkem 90. let prodělaly mnohdy až bouřlivý vývoj, se intenzita rozvodovosti v České republice výrazněji neměnila až po roce 1989. Vlivem postupných úprav rozvodové legislativy ve směru liberalizace (např. zrušení principu viny při rozvodu novelou zákona o rodině č. 94/1963 Sb. či zrušení předběžného řízení o smíření manželů novelou platnou od roku od 1973), sekularizace společnosti, a tím také větší tolerance společnosti k rozvodům, nízkého sňatkového věku, častých sňatků „vynucených“ těhotenstvím partnerky aj., se úroveň rozvodovosti plynule zvyšovala již v průběhu minulých desetiletí.

Postupně také narůstal podíl povolených rozvodů ze všech ukončených řízení. Zatímco v roce 1991 bylo kladně vyřízeno 77 % všech žádostí o rozvod, v roce 2003 to bylo již o deset procent více. Zamítnutých návrhů je jen zanedbatelná část a jejich počet i podíl se snižuje. Stále méně často se výsledkem řízení stává usmíření manželů. Navrhovatelkami rozvodu jsou dlouhodobě ze dvou třetin ženy, příliš se nemění ani procento opakovaných rozvodů, kterých je u obou pohlaví přibližně jedna pětina. V roce 2004, tedy pět let po úpravě zákona o rodině, bylo rozvedeno 33,1 tisíc manželství, o 236 více než v předchozím roce.

 

Za uvedeným vzestupem celkové úrovně rozpadu manželství české populace stál zejména nárůst rozvodovosti po více než pěti letech trvání manželství, přičemž zcela nejvýrazněji se zvýšila rozvodovost až po deseti letech manželského soužití. Nicméně úplně nejvyšší úrovně rozvodovost stále dosahuje ve třetím a čtvrtém dokončeném roce trvání manželství. Průměrná délka trvání manželství od jeho vzniku do ukončení rozvodem je v současnosti kolem dvanácti let (12,1 roku v roce 2004). Bezdětná manželství se s nejčastěji rozpadají již velmi brzy od sňatku (v prvním až třetím dokončeném roce trvání manželství), zatímco manželství s dětmi až o něco později a jejich vysoká intenzita rozvodovosti se udržuje až do doby, než se nezletilé děti stanou zletilými nebo se věku zletilosti již blíží.

Demografická statistika sleduje i rozvody podle pořadí, zde však během posledních let prakticky nedošlo ke změně. Něco málo přes osmdesát procent připadá stabilně (v případě mužů i žen) na první rozvody, kolem 16-17 % pak na druhé rozvody.

Zaznamenávají se i příčiny rozvratu manželství na straně muže a ženy. Zhruba v polovině případů dominuje u obou pohlaví „rozdílnost povah, názorů a zájmů“.

Vzhledem k již poměrně dlouhé době uplynulé od úpravy rozvodové legislativy lze pozvolný, ale trvalý vzestup intenzity rozvodovosti obyvatelstva České republiky označit za jednu ze základních charakteristik demografického vývoje posledních let. Při hodnocení úrovně rozpadu soužití párů je třeba vzít v úvahu i úroveň rozpadu nemanželských soužití, která bude pravděpodobně ještě o něco vyšší. Za hlavní příčiny vysoké a zvyšující se rozvodovosti jsou obecně považovány ne příliš přísná legislativa (zejména, když se manželé dohodnou na vypořádání), sekularizace společnosti, tolerance k rozvodům, nízký věk při sňatku, sňatek „vynucený“ těhotenstvím partnerky aj. Od devadesátých let mladí lidé postupně oddalují vstup do manželství, stále častěji také žijí s partnerem před sňatkem po určitou dobu nesezdaně, přesto však i svazky vzniklé v devadesátých letech vykazují vysokou intenzitu rozvodovosti.

Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří Česká republika mezi země s nadprůměrnou intenzitou rozvodovosti. V současnosti mají nejvyšší rozvodovost skandinávské země Švédsko a Finsko, a také Belgie. Pro Švédsko je zároveň charakteristická nejnižší intenzita sňatečnosti a vysoký podíl dětí rodících se mimo manželství. Toto chování je zde do určité míry ovlivněno systémem sociálním podpor. Výrazně podprůměrná úroveň rozvodovosti existuje v zemích se silnou náboženskou tradicí (Itálie, rovněž Španělsko a Řecko) a také v následnických zemích bývalé Jugoslávie. V případě rozdělení evropského kontinentu podle výše rozvodovosti tak spíše než rozdělení na západní a východní Evropu platí rozdělení na Evropu severní a jižní.

 

 

Zdroj: www.czso.cz